Příběh recyklace

Celá ta stavba je vlastně volná disciplína. Volná disciplína, která má od začátku vysoké nároky na naši disciplinovanost. V roce 2019 jsme se stali majiteli skládky. A rozhodli jsme k tomu obrovskému množství odpadu přistoupit jinak než k hromadě nepotřebných krámů, která zaslouží dostát svému vzezření a jednoznačnému poslání a odvézt nekompromisně na skládku. A znáte pravidla skládky? Za její hranice už se nic zpátky ven nedostane…

Rething, Reuse, Refurbish, Repair, Repurpose,….

Pojem udržitelnost není ničím novým. My se jí snažíme dosáhnout v rekonstrukci statku nejenom výběrem použitých komponentů, ale i vdechnutím života věcem starým, rezavým, nelíbivým, rozbitým. Právě tato flexibilita opětovného použití materiálů je pro nás ve Voděrádkách jedním z klíčových aspektů udržitelnosti. Zvolili jsme si cestu obnovy a recyklace stavebního materiálu městského ekosystému. V hale jsme zachovali původní ocelovou konstrukci, použili jsme kanalizaci, jímky, studnu, dláždíme kostkami, které jsme na místě našli, vracíme zpět do hry staré masivní dřevo, zpracováváme polystyrenové obaly, dovezli jsme okna, která by skončila na šrotišti.

Režisér Jan Hřebejk, který nás ve Voděrádkách potěšil svojí návštěvou, na jedné přednášce řekl: „Každá ta věc je sama o sobě vlastně ošklivá, ale dohromady to tvoří krásný celek.“

V životě tíhneme k minimalismu, ale ve Voděrádkách na nás dopadá tíha svědomí. Architekt Petr Hájek dodává: „Estetiku vytváříme tím, že neestetizujeme. Smysl má pro nás v tuto chvíli recyklace. Je to jako s kabátem. Udělá se Vám na něm díra, a když na něm bude jedna záplata, můžete ho vyhodit. Když těch záplat bude tisíc, máte nový neotřelý kabát.“

Je to tak, už si to neumíme představit jinak. Jednoduše s tím zdánlivě nepotřebným harampádím neumíme naložit jinak, než ho opravit a znovu použít. A tak záplatujeme a záplatujeme. A víme, že nám tento kabát bude sloužit ještě dalších mnoho let.